Jan Saudek „85“ Život, Citybee.cz
Vystavované fotografie ztělesňují odvážné ponory do lidských citů, pudů, vědomí i podvědomí. Jde o výjevy, které jsou však tvořeny s jedinou vizí – oslavit člověka. Navazují tak na hnutí poválečné humanistické fotografie, které našlo svůj manifestační výraz v zatím nejslavnější výstavě všech dob Family of Man: „Ten soubor snímků Lidské rodiny změnil můj život. Rozhodl jsem se, že takovou knihu o člověku udělám sám, což bylo velmi pošetilé, protože Edward Steichen vybíral z tisíců fotografií a já tehdy trávil celé dny v práci a na fotografování mi moc času nezbývalo. Dodnes, když v té knížce listuju, jsem dojat, jako když jsem byl mladík, a stále ještě bych takovou knihu udělat hrozně moc chtěl,“ přibližuje Jan Saudek.
Podle slov Daniely Mrázkové, kurátorky, teoretičky a kritičky umělecké fotografie je Jan Saudek nepochybně nejprovokativnější postavou dějin české fotografie. „Neznám jiný podobný případ, kdy by obdiv sahající až k zbožnění současně provázela nelibost vedoucí až k zatracení. Je vzýván i popírán, oslavován i opovrhován, uznáván i zneuznáván. Proč? Jan Saudek dráždí. Vším. Tím, jak vypadá, jak se chová, jak mluví i jak chodí tanečním krokem. Provokuje svým šaškovstvím, vzrušuje svým ostentativním erotismem. Působí zvláštním neklidem šířeným kolem sebe, z jehož akčního rádia, jednou polapeni, nenalézáme úniku. Absorbuje nás směsicí něhy a násilí, tradicionalismu a extravagance, lyrismu a ironie, romantismu a obscénnosti. Ženy bývají okouzleny, neboť se stávají bezmocnými, a ochotně se nechají vtahovat do magického světa jeho her. Muži jsou zpravidla v rozpacích přecházejících rovněž v okouzlení, anebo ve smršť prudké nenávisti. Neboť jsou rovněž – bezmocní,“ napsala po vydání první české monografie Jana Saudka. Na jejích slovech se dodnes nic nezměnilo.
Jestli něco Saudek poznal dokonale, pak je to žena a její emoce. Ženy se na jeho fotografiích nechávají oblékat i svlékat, dělat ze sebe světice, děvky i klauny, pomáhají vytvářet ten jeho svět – svět naplněných tajných přání, svět slastných hříchů, vzplanutých citů, něhy, smyslnosti, nestoudnosti, ostychu, pokory, zvrácenosti… A že Saudek dokáže učinit půvabnou a svůdnou jakoukoli ženu. „Toužil jsem po proslulosti, slávě a bohatství – a ničeho z toho jsem nedosáhl. Ale několikrát jsem stál blízko nevýslovné krásy – vždycky to byla ženská –, a to pro mne bylo mnohem víc,“ dodává Jan Saudek.
